Boječnice

        Boječnice je během své historie zapisována v různých blízkých tvarech svému slovanskému pojmenování. K zásadní změně původního jména, podobně jako i u mnoha dalších vsí poznamenaných přílivem německého obyvatelstva, došlo po Třicetileté válce, kdy tehdy psané Bossniczy a vyslovované Bošniči (Berní rula 1654) se během následujících padesáti let začalo psát Woschnitz, vyslovované Vošnic a své dnešní pojmenování si vysloužila ves až v roce 1945.

         Ves se svými statky je psána ke kladrubskému klášteru do roku 1420. Tehdy se dostává na padesát let do rukou zástupců nejnižší šlechty, vladyků, z nichž poslední Racek z Pňovan, prodává ves roku 1473 za 22 kop grošů českých panu Bohuslavovi ze Švamberka a od té doby patří k Boru. Posledním šlechtickým majitelem byl Karel kníže z Löwensteinu psaný
na Boru do roku 1945.

         Ve vsi byla roku 1816 zřízena filiální farní škola a v roce 1871 byla postavena nová škola na pozemku domu č.p. 5, který zakoupila obec. V domě č.p. 15 byl hostinec pana Kreinera. Pro ves
i pro město Bor byl významný nedaleko otevřený lom na kvalitní kámen zvaný Wolfgrube (Vlčí jáma), odkud se bral kámen na většinu staveb. Boječnice měla v roce 1939 24 domů a žilo zde 233 německých obyvatel. Stavební památky tu představují dvě kaple, menší vystavěná v roce 1907 a větší z roku 1929. K Boječnici náleží i malá osada Nový Dvůr, která mívala 26 domů a malou kapličku nedaleko návesního rybníka, dnes je místní částí Boru.